Renesanční prostory Královského letohrádku budou v září a říjnu vystavovat nejnovější tvorbu umělce Jiřího Matějů. K vidění budou kresby, velkoformátové obrazy, plastiky a site specific instalace reagující na přítomnou minulost renesančního paláce. Jiří Matějů je výraznou postavou české umělecké scény a představitel geometrické abstrakce, která však v jeho pojetí není statickou plochou ale dynamickou hrou s linií, barvou a světlem. Výstavu Invisible Presence v renesančním letohrádku na Pražském hradě pořádá karlínská Hauch Gallery od 13. září do 31. října 2018.
Do tří tematických okruhů je rozdělena výstava s názvy Událost člověka, Událost země a Neviditelná přítomnost, které svým obsahem odkazují k zachycení přítomnosti, mravnímu kodexu, relativizaci dnešní doby a dalším otázkám, které Jiří Matějů svou tvorbou reflektuje. Každému okruhu je věnována jedna místnost letohrádku. První odkazuje na podstatu člověka instalací sestávající z několika desítek kreseb uspořádaných do triptychů, diptychů a monoptychů. Minimalistické dílo barevně rozehrává denní světlo. Světlo hraje významnou roli i v druhé místnosti. Na sedmiptychu velkoformátových pláten s názvem Sedm zastavení v průběhu dne mění síly barev a pod plastikami ze sklolaminátu vytváří geometrické obrazce.
Poslední téma neviditelná přítomnost Invisible Presence, které dalo název celé výstavě se nachází v horním patře letohrádku a v místnosti reaguje na nástěnné malby od vlámského malíře Petera Paula Rubense. Ty jsou po dobu výstavy zakryty částečně průhlednými závěsy. Zakryté Rubensovy malby Jiří Matějů doplnil šesticí velkoformátových minimalistických obrazů.
Rozměrná plátna, kresby a plastiky doprovází videoprojekce promítaná na stěny schodiště mezi přízemím a prvním patrem. Tímto médiem odkazuje Jiří Matějů na francouzského filozofa Jeana Baudrillarda, který už v 80. letech předvídal, že realitu jako takovou začne pohlcovat realita virtuální. Na zdech jsou promítána hesla s pozitivní hodnotou, která začínají být vyprázdněná. Hesla jako přátelství, modlitba a člověk se na zdech objevují zrcadlově a pomalu se od návštěvníka vzdalují až zcela zmizí.
Koncepce výstavy vytvořené přímo pro letohrádek se začala utvářet před rokem a půl a vystavená díla jsou výsledkem roční intenzivní práce.
Tvorba Jiřího Matějů je osobitá a vyhýbá se trendům české výtvarné scény. Základními prvky je barva a linie a inspiraci čerpá z dlouhodobého studia psychologie, buddhismu a filozofie. Jiřího Matějů spojuje přátelství se známým českým filozofem a akademikem Miroslavem Petříčkem, který jeho obrazy označuje za vizuální metafory: „Klasická poetika říká, že slovo metafora přenáší slovo z místa, které je mu vlastní, na místo, kde vlastní slovo chybí. Je pojmenováním toho, co samo žádné vlastní jméno nemá. To je analogické pro tvorbu Jiřího Matějů, který sestupuje až k samotným podmínkám malířství, to jest ke světlu a barvě. Barva se na obrazech autora stává metaforou světla.“